Yes! aneb Když to stihnu včas

12. února 2015 v 23:59 | Paty |  Ostatní
O soutěži, kterou pořádá Literární akademie, jsem se již zmiňovala. A taky jsem zmínila to, že na to mám ještě nějaký ten týden, než bude po termínu. A jak už název článku říká - Yes!


Na poslední chvíli. No nejsem já nejlepší? Na začátku února jsem si říkala: "Jo, to je ještě času dost. Začátek února, to mám ještě skoro dva týdny." Následující týden jsem ve škole měla co dělat, abych vůbec stíhala.

Teď jsem měla prázdniny (na jednu stranu jsem ráda, že jsme mezi prvními, kdo má jarňáky, ale na druhou stranu - ostatní budou doma, jenom my se budeme učit -.- ), takže minulý týden mé myšlenky vypadaly následovně: "Týden budu doma, to mám ještě celý týden čas." Ehm, ehm, jasně.

A pak jenom v úterý: "Páni, ten čas nějak utekl.. možná bych měla něco už napsat." Nemusím snad říkat, co se stalo dál. Hrála jsem Simíky, poslouchala písničky, koukala na filmy/seriály (prosím, prosím, řekněte mi, že se někdo kouká na Reign? Kámoška přestala kouakt a já to nemám s kým rozebírat :O ), byla jsem u kadeřnice.. prostě jsem dělala všechno, jenom jsem neotevřela word.

A jak už to bývá, dneska v osm večer jsem seděla u ntb, nachystaný seriál (The 100) a přemýšlela, jestli se jít dívat.. naštěstí se mě mamka zeptala, jak jsem daleko s tou soutěží. A.. ups? Já neměla ani slovo. Takže má odpověď zněla asi nějco jako: "Sakra, do háje! Do dnešní půlnoci! To jsou čtyři hodiny.. to nestíhám.. sakra, něco musím napsat.. jasně, jasně, musím myslet.. Svět uvnitř mé hlavy.. hm, hm.. jasně, holka bude mít nehodu, probudí se v nemocnici, kde zjistí, že její rodiče jsou mrtví, tak se o ni postará její babička, která je vlastně mrtvá.. takže se holka probudí v nemocnici po komatu asi po třech letech a zjišťuje, že nic z toho, co zažila není pravda.. no, tak to nepůjde, má to být na 1-3 strany.. sakra, sakra, sakra.."

Jo, asi tak nějak jsem vyšilovala do devíti. Než jsem konečně něco vymyslela - jenže to jsem zase začala psát jako nějakou pohádku pro děti. Takže jsem to opět celý mazala a - světe div se, já to dokázala! Za hodinku jsem to měla napsaný, mamce se líbí (jak já ji zbožňuju ♥ ) a já to konečně poslala..

To si ani nedovedete představit, jakou úlevu jsem cítila, když jsem konečně na mailu ťukla na "odeslat".

I když to má i svou nevýhodu.

Má reakce, když jsem to odeslala, vypadala asi takhle: "Panebože, co jsem to udělala? To jsem neměla odeslat, to je určitě totální blbost a všichni se tomu vysmějí.."

Heh, tak trošku jsem se rozkecala. Ale nejspíš jsem to někomu (někam) potřebovala říct. :)

Ale abych nebyla tak sebestředná - zúčastnil se někdo z vás této soutěže? :)

xoxo Paty

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama