Vzpomínky aneb Nostalgická nálada

3. února 2015 v 0:16 | Paty |  Ostatní
Když jsem byla ještě maličká, sedávala jsem v obýváku v křesle, za zády mi stávaly babička s mamkou a obě mi pletly copánky po celé hlavě. Trvalo celé hodiny než jsem vlasy měla všechny spletené, v noci jsem nemohla spát, protože mě z toho bolela hlava, ale ráno jsem měla vlasy jako beránek.


Dnes jsem si do pokoje původně přinesla kulmu na vlasy s tím, že si je natočím. Jenže se mi nechtělo stát u zrcadla minimálně půl hodiny, než bych se prohrabala mými vlasy. Takže jsem vzala žehličku, že si je narovnám. Další chyba - neměla jsem ty nervy čekat, až se mi žehlička nahřeje.
Nakonec jsem v půl desáté večer skončila na posteli, gumičky kolem sebe, noťas s filmem (Make Your Move) před sebou a pletla jsem si copánky.
A v tu chvíli jsem si vzpomněla na své dětství, a uvědomila si, že čas strašně letí.
Kam se poděly ty chvíle, kdy jsem ubrečená seděla v křesle s tím, že už nechci žádný copánky, protože to tahá?
Kdy jsme se starším bráchou byli od rána do večera venku, protože jsme si pořád s něčím hráli (většinou jsem to schytala míčem do hlavy, v zimě sněhovou koulí do ucha)?
Kdy jsme se starším bráchou rozbili tři skla ve dveřích, protože jsme se nedokázali dohodnout na jedné věci (on chtěl zavřít, já otevřít)?
A co ten den, co jsem se dozvěděla, že budu mít mladšího sourozence (ten den si pamatuji naprosto perfektně - se starším bráchou jsme se dívali na televizi, rodiče zrovna uklízeli, a najednou nám vypli naši oblíbenou pohádku a řekli nám, že budeme mít sourozence.. byl to v tu chvíli docela šok, ale příjemný)?
Najednou jsem starší. Už nemám 8 nebo 10 let. Je mi 17.
Staršímu bráchovi letos bylo 20.
Tomu mladšímu (kterého si stále pamatuji z porodnice, kdy jsem jej mohla poprvé podržet, přestože se mamka strašně bála a donesla jsem mu hvězdu jako plyšáka) je najednou 9.
A já to nechápu.
Pořád mi přijde, že jsem ta malá holka, která bráchovi krade autíčka a pak mu je dává na Vánoce jako dárek. Která za ním mohla přijít kdykoli chtěla, protože on si na ni čas vždy udělal. Která to v zimě schytala sněhovou koulí do ucha a pokaždé se rozbrečela, protože to vůči ní nebylo fér.
Tak se ptám, kam ten čas mizí?

xoxo Paty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama