Povinná školní četba

1. září 2014 v 1:25 | Paty |  Ostatní
Za normálních okolností bych tu teď psala věci o tom, jak začíná škola, a jak se tam nikomu nechce, a jak je to tam nudné a to ranní vstávání, do odpoledne ve škole, domácí úkoly, učení a mnoho dalšího..
A jelikož je to blog založený o knihách.. then you know. :)


Povinná školní četba. Všichni si tím prošli, někteří stále procházejí a někteří se k tomu teprve dostanou. Ovšem ve všech variantnách je tu vždy něco, co nás na tom nebaví.
Knihy mám ráda. Dnes - respektive už včera v neděli - jsem dočetla dvě své rozečtené knihy, Dvě zrcadla a Mechanickou princeznu. Další knihu jsem bohužel nestihla dočíst (kniha Reached), ale jsem na dobré cestě k jejímu dočtení - a za žádných okolností ji už nenechám položenou na poličce, aniž by byla nedočtená.
Jak jsem již ale naznačila, spolu se školou je tu i povinná školní četba. Nebavilo mě to. Nebaví mě to. A nejspíš mě to ani bavit nebude. A proč?
Ráda si přečtu nějakou starou klasiku, proti tomu nic nemám. Líbí se mi Lakomec od Moliéra, Kytice od Erbena, Piková dáma od Puškina.. Ale nebaví mě, když mi někdo řekne, co přesně mám přečíst. Nebo mi dá seznam, ze kterého si musím vybrat.
Dobře, možná mám na výběr přes 50 knih (možná přeháním, možná je to málo, je to jenom odhadem), ale pořád je to velmi úzký výběr. Když si chci něco přečíst, je to proto, že mě to nějak zaujalo - obálka, anotace, jiné recenze. Ale rozhodně to není proto, že mi někdo řekne: "Tuhle knihu si musíš přečíst, z toho budeš maturovat."
No tak jo, budu z toho maturovat. A maturita je v životě důležitým krokem vpřed. Ale přeci není fér, aby mi někdo nařídil, co číst? Pak se ani nedivím, jestli to někoho nebaví.
Vzpomeňte si na své dětství. Když vám rodiče řekli, že nesmíte jíst ten písek, tak co jste udělali? Ano, snědli jste ho. Už od malička máme vrozené, že rádi děláme přesný opak, než nám někdo nařídí. Jde jen o to, jak se s tím člověk naučí žít.
Ale abych se vrátila zpátky k tématu.

Knihy vám nikdo nemůže vnutit. Sto lidí, sto chutí. Každého zaujme jiný druh knihy, jiný autor, jiná kniha.
A ano, chápu, že je dobré mít přečtené ty nejznámější knihy, ale stejně tak by tedy do povinné četby mohli přidat například Harryho Pottera (což na některých školách mají, kamarád staršího bratra o něm mluvil u maturity), Hunger Games, Divergenci, ale třeba také Léto na druhý pokus, něco od Stephena Kinga, něco, z čeho si každý vybere svůj šálek čaje.
Takhle vidím povinnou četbu. Upřímně se ani nedivím těm lidem, kteří neradi čtou. Jestli je k tomu totiž někdo nutil, pak si k tomu mohli vytvořit určitý odpor - byť nelogický.
A abych byla tedy naprosto upřímná, tak mám doma už 3 měsíce první díl knihy Bídníci. Půjčila jsem si ji na konci školního roku (v červnu) ve školní knihovně, ale ani se mi do toho nechce. Muzikál, který byl podle knihy natočen (nevím, jestli v roce 2012/2013), byl naprosto perfektní. A velice ráda si přečtu oba díly. Ale pořád je tu ta myšlenka, která mi brání v tom, abych se do toho pořádně začetla.
Protože když mi bude někdo nutit čtení, pak mě to přestane bavit. A to já nikdy nechci.
Co vy, jak vydíte povinnou četbu?

xoxo Paty
(která je až příliš čilá, a přestože za 4 hodiny vstává do školy, evidentně ji to nijak zvlášť netrápí)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luna Luna | E-mail | 2. září 2014 v 17:28 | Reagovat

Já úplně souhlasím. Zrovna zítra se chystám začít pronásledovat naši učitelku, aby do seznamu povinné četby zařadila Harryho Pottera a pár dalších, jako třeba Ranhojič, Kmotr nebo Pýcha a předsudek - nemůžu uvěřit, že takovou úžasnou knihu někdo nazývá "těžkou literaturou"... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama